Abstract: | Abstrakti
Objektet e ndërtuara pa licenca njihen përgjithësisht si ndërtime pa leje, dhe janë fenomene që kanë ndodhur menjëherë pasi Republika e Maqedonisë së Veriut shpalli pavarësinë e saj. Pengesat që kanë të bëjnë me tregtinë juridik të vendit nën ndikimin e socializmit (pronësia shtetërore), tipike për periudhën para shpalljes së pavarësisë (1991), i shoqëruar nga migrimi përshpejtimin e popullsisë nga zonat rurale drejt atyre urbane, shpenzimet e larta lidhur me ndërtimin e rregullt të ndërtesave, si dhe fuqinë e dobët ekonomike të popullatës, jane përmendur vetëm disa nga arsyet që kontribuojnë në fenomenin e objekteve të ndërtuara pa leje, dmth ndërtimet pa leje. Në përputhje me rregulloret ligjore, objektet që janë ndërtuar pa leje ndërtimi, ose objekte të ndërtuara në kundërshtim me lejen e ndërtimit dhe përtej qëllimit të planifikimit, do të konsiderohen si objekte të ndërtuara pa licenca. (DIMOVA, 2019) Ndërtimi i paligjshëm ndikon seriozisht mjedisin, aspektet sociale dhe ekonomike të shoqërisë për shkak të sistemeve të papërshtatshme të infrastrukturës, menaxhimit të dobët të mbetjeve të ngurta, mirëmbajtjes së dobët të infrastrukturës bazë, ndërhyrjeve të paautorizuara të ndërtesave ekzistuese që mund të ndikojnë në stabilitetin e strukturës, kapitalin e mbyllur në ndërtesa pa leje, pronarë / përdorues të ndërtesave pa leje që nuk kanë qasje në hua ose hipoteka, etj. statusi juridik i ndërtesës pa leje fitohet pasi të jetë regjistruar në librin publik për të drejtat e pasurive të paluajtshme dhe të përfshihet në dokumentacionin e planifikimit urban në një mënyrë dhe procedurë të përcaktuara me ligj. Procesi i trajtimit të ndërtesave pa leje në Republikën e Maqedonisë filloi në Mars 2011, me hyrjen në fuqi të Ligjit për trajtimin e ndërtesave të ndërtuara në mënyrë të paligjshme. Në të njëjtën kohë filloi paraqitja e aplikacioneve për përcaktimin e statusit juridik të ndërtesave të ndërtuara pa leje. Procedura për përcaktimin e statusit juridik të ndërtesave të paligjshme zbatohet nga autoriteti shtetëror përgjegjës për planifikimin hapësinor, d.m.th. Ministria e Transportit dhe Lidhjeve dhe njësitë e vetëqeverisjes vendore. (Mihailova, 2015)
Aпстракт
Изградените објекти без лиценци се општо познати како нелегални градби и се феномени што се појавиле веднаш откако Република Македонија прогласи независност. Пречките поврзани со правната трговија во земјата под влијание на социјализмот (државната сопственост), типични за периодот пред прогласувањето на независноста (1991), придружени со миграција, забрзубање на населението од рурални во урбани области, високите трошоци поврзани со редовната градба на објекти, како и слабата економска моќ на населението, се само некои од причините што придонесуваат за појава на бесправно изградени објекти, односно дивоградби. Во согласност со законските регулативи, изградените објекти без одобрение за градба, или објектите изградени спротивно на дозволата за градба и надвор од опсегот на планот, се сметаат за објекти изградени без лиценца (Димова, 2019). Нелегалното градење сериозно влијае на животната средина, социлајните и економските аспекти на општеството, како резултат на несоодветниот инфраструктурен систем, лошото управување со цврстиот отпад, слабото одржување на основната инфраструктура, неовластенитеинтервенции на постојните зградби што можат да влијаат на стабилноста на структурата, затворен капитал во дивоградби, сопственици / корисници на дивоградби кои немаат пристат до заеми или хипотека, итн. Правниот статус на дивоградбите се стекнува откако ќе се запише во јавната книга за права на недвижен имот и ќе биде вклучен во урбанистичката планска документација на начин и постапка што се утврдени со закон. Процесот на одредување на статусот на дивоградбите во Република Македонија започна во март 2011-та година, со влегувањето во сила на Законот за легализирање на бесправно изградени овјекти. Во исто време, започна и поднесубањето на апликации за утврдување на правниот статус на бесправно изградените објекти. Постапката за утврдување на правниот статус на дивоградбите го спроведува државниот орган надлежен за просторно планирање, т.е. Министерството за транспорт и врски и единици на локална самоуправа (Михајлова, 2015)
Abstract
Buildings that are constructed without licenses are generally known as illegall constructions, and are phenomena that have occurred after the Republic of Macedonia declared its independence. Obstacles related to the legal trade of the country under the influence of socialism (state ownership), typical for the period before the declaration of independence (1991), accompanied by migration, acceleration of the population from rural to urban areas, high costs related to construction of buildings, as well as the weak economic power of the population are only some of the mentioned reasons that contribute to the phenomenon illegally constructed buildings, i.e. illegall constructions. In accordance with legal regulations, buildings that have been constructed without permit, or buildings constructed in violation with the construction permit and beyond the scope of the planning, shall be considered as buildings constructed without license (DIMOVA, 2019). Illegal construction seriously affects the environment, social and economic aspects of society due to inadequate infrastructure systems, poor management of solid waste, poor maintenance of basic infrastructure, unauthorized interventions of exisiting buildings that may affect the stability of structure, closed capital in illegal buildings, owners/ users of illegal buildings that do not have access to loans or on immovable property rights and included in the urban planning documentation in a way and procedure prescribed by law. The process of managing with illegall buildings in the Republic of Macedonia began in March 2011, with the entry into force of the Law on Treatment of Illegally Constructed Buildings. At the same time, the submission of applications for determining the legal status of illegally constructed buildings began. The responsible for spatial planning, i.e. the Ministry of Transport and Communications and local self-government units (Mihailova, 2015). |